Případ Pulsatilly

Jen pro rychlé opáčko… Dítě Pulsatilla (koniklec) je velmi vázáno na matku, případně jinou blízkou osobu. Jeho podvědomí prostupuje strach z opuštění. Stále touží po blízkosti matky či jiného známého hodného člověka. Pakliže je od matky odloučeno, jeho podvědomí přivolává nemoci, aby opět přitáhlo ztracenou láskyplnou péči. Bez maminky jsou smutné, plačtivé, nemocné… Více v mé knize Svlékl jsem bílý plášť, v kapitole Homeopatie.

Charliemu jsou skoro tři měsíce. Od dvou měsíců je bez matky a její výživy a péče. Charlie (Čárli) je kocourek. Má ještě sestřičku s indickým jménem Chandra (Čandra - luna) - ta se má pořád k světu… a další černá sestřička pojmenovaná po indiánsku Cheetah (Číta - pardál) je už u velké Kočky - zakousl ji sousedovic pes.

Charlie byl u maminky velký bojovník a pohodář. Když jsme si ho se sestřičkami vzali k nám, začal být smutný, apatický, málo žral a hubnul. Nehrál si, žalostně mňoukal, hledal mámu a kdykoliv jsem byl na blízku, chtěl se mazlit. Měl silný průjem, voda z něj prakticky stále tekla. Pochopil jsem, že mu musím pomoci jako homeopat. Dal jsem mu do pusinky 3 kuličky Pulsatilla 1000 a od druhého dne to byl jiný chlapík. Začal žrát jako o závod, hraje si s Chandrou, skáče na ní, číhá, přepadává, oči jsou šelmovské, ne už tak smutné. Ožil, průjem ustal. Je to asi 10 dní a už dohnal svou váhu…

Stačila jedna dávka. Takhle to funguje i u malých dětí. Ale když je dítko v tak zuboženém stavu, k celostnímu homeopatovi se většinou nedostane… Vláčí ho po klinikách a tak má před sebou různé neveselé scénáře. Tak pamatujme na Pulsatillu, myslím, že ji potřebuje hodně dětí i zvířátek…

PS: Chtěli jste na mě bílé čumáčky od jogurtu… tady je Charlie s čumcem od karí. U nás kočky papají karí rýži s masíčkem…tak furt žlutý ksiftíky…jako v Indii a na Srí Lance věčně žlutý a mastný klávesy na počítači - jí se tam rukama…

Dr. Tomáš Lebenhart