Rozsah a způsob poskytování péče o zdraví: Služby poradny jsou poskytovány v rozsahu § 2636 - § 2651 zákona č. 89/2012 Sb. (zákon občanský zákoník), Služby poradny… nejsou poskytovány podle zákona č.372/2011 Sb. (zákon o zdravotních službách)
poradna.gif
archiv.gif
lll1.gif
fotovideo.gif
hudební.gif

Kontakt

Telefon: 378 606 808
tomas@lebenhart.cz
 

Kalendář

Anketa

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (4287 | 87%)
Ne (298 | 6%)

V letošní výhni, jež se ani Víheňské – pardon, Vídeňské ulici nevyhýbá, jest mi velice vlídno v jinak chladném gotickém domě č. 1, nejstarším domě v Klatovech. Navíc to papu tam…

Dnes chef Kadera navařil maďarský perkelt, kde místo masíčka podusil bílé i červené fazole. Už ve frontičce před výdejem mě zmerčil a hleděl, jak si perkelt poroučím. „Jo napot kyvanok“, pozdravil jsem zdvořile. Ptám se ho přes hlavy několika místních na Vitalce závislých: „Perkélt se to vyslovuje, že jo?“ A schválně jsem protáhl na české poměry nezvykle to druhé e. Něco maďarštiny jsem kdysi dávno při studiích a na vojně pochytil. Kuchař v tradičně rudém triku a šortkách vykulil skleněně modré oči a vytáhl načervenalé obočí do nebeských výšin. „Pérkélt! Péérkéélt, doktore!“ A já zas: „Jasně. Péérkéélt!“ A on: „Ne! Péérkéélt“! A já: Jo! (maďarsky dobrý). Pééérkééélt.“ Zoufale vytřeštil opálený obličej. „Ne! Pééérkééélt!“ A klesal přehnaně do nezvykle nízkých tónin při obou é. Já se ho snažil co nejvěrněji napodobit s ústy do kroužku a tak jsme na sebe chvíli houkali jak nahluchlí klienti psychiatrické léčebny – což nutně vyvolalo efekt tenisových diváků. Všechny hlavy strávníků na mě, pak všechny hlavy na něj. A zas na mě. A zas na Kaderu… A my: Póóérkóóélt, póóérkóóélt a začali jsme hysteroidně přehánět ten hluboký tón. Hysteroidně je „jako by“ hystericky…

Prostě jsem si tu maďarskou výslovnost, kde snad je přízvuk na úplně všech slabikách a jde jen o to, že někde je hodně důrazný (většinou) a jinde (menšinou) méně. Do ročníku na gymnázium docházel jeden maďarský student, jehož rodiče se usadili v Praze. Doma mluvili maďarsky. Na chmelové brigádě jsme byli společně všechny třídy ročníku a tak jsem jej mohl zažít. Byla to osobnost. Již ve svých šestnácti si pěstoval tenký černý knírek, byl vysoký, hubený, nakrátko střižený vlas a chodil pomalu, se vztyčenou hlavou a rovnými zády. Byl hrdý na své maďarství. Učil se výborně, byl vážný a budil dojem důstojnosti a serióznosti – na rozdíl od hipíkovského stáda většiny z nás. Byl jakoby předčasně dospělý a připomínal typově vynikajícího slovenského herce Martina Hubu. A také trochu maďarského (pardon, vlastně slovenského) politika Bélu Bugára.

A my furt na něj: „Řekni něco maďarsky…“ A on: „Proč?“ A my (blbci): „Ať je prdel.“ Neměl to tam jednoduché. Navíc Arpád se jmenoval. To samo o sobě už bylo jisté pozdvižení… Ve své třídě si patrně dávno zjednal respekt, ale my z jiných tříd ho zkrátka „objevili“ a jak jsme se při tom česání chmelových šištic nudili, často jsme naléhali a pak se jako jelita řehtali nad jeho slovy… Museli jsme to z něj páčit, přemlouvat ho i prosit. A on nás pak dle svého uvážení oblažoval. Recitoval třeba maďarské básně, což bylo neodolatelné, jak se ty komické věty ještě rýmovaly. Ptali jsme se ho, jak se řekne to či ono a žasli jsme nad těmi výrazy. „Řekni nějaký nadávky, nějaký sprosťárny maďarský“, žadonili jsme. O tu on se zatvrdil. „Pošli nás do hajzlu, Arpe. Prosím, prosím…“ „Jste volové“, říkával vážně. „Tak nám to řekni maďarsky!“ Když už přetekl pohár jeho trpělivosti, spustil příval temných roztodivných zvuků navíc emočně podbarvených. A to bylo právě to nejvýživnější…

Maďarský jazyk je z nějakého důvodu pro nás, Čechy svým způsoben zábavný, to je všeobecně známo. Viz námi stvořené výrazy, Seremed (včela), Nesermed (vosa), Neméte (romská uklízečka), atd. Pan Kadera si ke mně přisedl a tak jsme volně pokračovali na téma Maďarsko. A velmi jsme se shodli na svých vřelých sympatiích k této zemi a jejímu historicky nepoddajného, hrdého lidu, navíc s výtečnou kuchyní. Už od nepaměti se bouří proti většinám a hájí si opravdovou svobodu. Pan

kuchař tuto zem a její historii velice dobře zná. A tak jsem si zaujat, vyslechl něco dějepisu i zeměpisu kolem Dunaje… „Doktore, Mosonmagyarovár, to je nádhera. To je město… A hned mě učil správnou výslovnost: „Móóšónmádiárováár. Anebo takový Sekeszfehervár (Séékééšféhérváár).“ A ty hrady velkolepý ve stepy… Také jsme probírali Turky a výraz puszta (pusta) – pustina coby následek drancování divých Saracénů. „Ale ta krmě, doktore…“ a mával rukama na znamení beznaděje v dostižitelnosti. „Ty hospody… nejlepší jsou csárdy (čárdy).“ Takže jídlo bylo vskutku výživné. Viszónlátászra. Nashledanou.

Tómasz Lebenhart

Obrázek týdne
PA246438.JPG
Poslední změny na stránkách
Návštěvnost
Přihlášení
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one