
Nejotřesnější případ z posledních týdnů. Devítiletý klučík, od asi roku věku trpěl panikou. Dramatické záchvaty, jezdili po dětských neurolozích a pedopsychiatrech, bral postupně různá psychofarmaka a antiepileptika (EEG v normě) a bylo mu čím dál hůř! V posledních létech záchvaty děsu skoro denně. Otec, laik, si na internetu přečetl o lepku. Vyhledal osvícenou (normální) dětskou neuroložku v Motole a ta mu ve spolupráci se specializovanou laboratoří vyměřila v krvi těžkou nesnášenlivost lepku – mozkovou formu. Lepek má dvanáct forem toxických a alergických projevů Jen jedním z nich je tzv. celiakie, tedy alergie sliznice tenkého střeva s průjmy a hubnutím. Ta paní kolegyně ze mj. zmínila, že ty testy jsou dost drahé a pojišťovny je nerady proplácejí. !!!!! A že, na jejím pracovišti to není až takový problém. Ti zoufalí rodiče při tom léta dojížděli k okresním i krajským odborníkům… O čem si ti odborníci na svých velkolepých kongresech povídají? O lécích!! A u stolků s občerstvením o svých potížích. Chlapci postupně vysadili farmaka a na bezlepkové dietě se do půl roku zcela zbavil úzkostí a panických záchvatů. Uzdravil se. Viděl jsem ho, je klidný, usměvavý, nic nebere. Můžete mi někdo byť jen napovědět, JAK je to možné? V době moderní a neuvěřitelně drahé špičkové vědecké medicíny?! Cpou do vás a vašich dětí léky. Jste jim ukradení – doslova. Farmako-průmyslem. Nemají se čas ani chuť zamyslet a slitovat. Nasadit pro vás svůj testosteron! Svůj adrenalin. Mimochodem, mnozí terapeuti (i nelékaři) dávno o tomto problému vědí a pomocí inteligentních přístrojů (frekvenční bioanalýza) přesně zjišťují příčiny nemocí. Dávno vědí, že prudce jedovatý metabolit glutenu – glyadin se může usazovat v mozkové tkáni a působit toxicky na mozkové buňky. Navíc je hmotným podkladem pro některé viry či Chlamydie. Nejsofistikovanější program v tomto smyslu praktikuje Dr. Josef Jonáš s hustou sítí vyškolených poradců. Ne dost smutné, že lékaři jsou mezi nimi v menšině. Takto lze naprosto jednoznačně vyměřit jakoukoliv zátěž mozku (a nejen mozku) včetně vakcinační nebo třeba emoční. Na to navazuje informační, detoxikující léčba… Vždy je detekovatelný prvotní emoční zásah, který příslušnou část mozku oslabí a tím umožní usazování jedovatých metabolitů. Systém je inteligentní a nepostrádá zájem o nemocné.
Včera odpoledne prošli mojí ordinací dva lidé. Mladá žena a starší muž. Dva pozoruhodné, alarmující příběhy. Krátce popíši jejich výpovědi. Nebudu již přidávat žádné komentáře.
Žena, 24 let. 3 roky v plném invalidním důchodu. Důvod? Jednoznačně vědecká medicína. Ve třech letech jí pediatr zjistil v moči stopy krve. Dítě klinicky zdravé. Následovala nefrologická péče, sledování a posléze histologické zjištění autoimunitní intersticiální glomerulonefritidy – kortikorezistentní. Překlad do jednoduché řeči: Porucha imunity (nastává dle jemných měření, zejména po očkování) s následkem napadání ledvinových cévních klubíček, kde se vytváří z krve moč. Dále prokázáno, že kortikoidní hormony tuto nemoc léčebně neovlivňují! Přes to „pro jistotu“ nasazeny syntetické kortikoidy. Od té doby plynulé zhoršování s dopadem do klinického stavu. Později, děvče bralo až 60 mg Prednisonu denně!!! Běžná denní dávka (která už dokáže vyvolat po několika měsících tzv. Cushingův syndrom) je miligramů pět. Když se rodiče nad takovými megadávkami pozastavovali, bylo jim řečeno, že je třeba nemoc stabilizovat. Připomínám, že autoimunitní poruchy lze léčit inteligentním způsobem pomocí informační medicíny v jejich samotném počátku. A tak se zákonitě u pacientky postupně objevovaly imunosupresí vyvolané choroby. Silná obezita, zadržování vody ve tkáních, snížení protiinfekční imunity, vysoký krevní tlak, cukrovka, snížená funkce štítné žlázy, poruchy menstruace, změny psychiky, návaly horka a pocení, vysoký cholesterol v krvi. V současné době bere mimo Prednisonu dalších deset chemických léků! Na otázku, co bude dál, odpovídá nefrolog: Dialýza, transplantace… Žena se rozhodla tento způsob léčby změnit. Domlouváme se na autopatii ze sliny a postupné, opatrné redukci chemické medikace. Uvidíme se v červnu…
Šedesátiletý muž. Těžce usedl do křesílka. Bledý, studený pot, nevýslovný smutek v tváři… Znaven životem. Kdysi jej opustila žena a vzala mu jejich dceru. Neviděl ji dlouhých 24 let. Se svou vnučkou se mohl setkat až nedávno… Zažil neuvěřitelnou zlobu ze stran těch, které miloval. Navíc mu hrozila ztráta zaměstnání. Svěřil se do péče psychiatrů. A - stanul na prahu skutečného utrpení. Po nasazení antidepresiva + Neurolu začal mít halucinace a jeho deprese se prohloubila. Přestal spát. Přidali mu další psychofarmaka. Po nich začal mít nesnesitelné tělesné stavy. Hodiny kopal na lůžku nohama a křičel. Měl pocit, že má mozek ve svěráku. Psychiatři ho hnali na neurologii. Změnili antidepresiva. Neurolog prohlásil, aniž by ho vyšetřil: Máte Parkinsona. Dostal od něj Nakom. Stav se zhoršoval.
Přestával se ovládat. Střídali se psychiatři, střídaly se léky. Jednali s ním jako s méněcenným ubožákem, byl za deset minut venku… s novým receptem. Začaly mu mimovolně škubat svaly – hlavně v obličeji. Později trpěl záškuby celého těla. Nemohl již pracovat. Jiný neurolog prohlásil: Nemáte Parkinsona. Dostal jiné léky. Přidaly se schizofrenní symptomy…
Celou hodinu mi hluboce hleděl do očí a tiše mluvil. „Začal jsem mít strašlivé sny. Nelze popsat ten děs. Cítím silné nutkání někoho zabít.“ Řekl mi, že během posledních tří let dostal od psychiatrů postupně 30 různých léků! Při poslední neurologické kontrole mu další neurolog (pořád se střídají) řekl: To víte, že JE to Parkinson. A dostal Radopar a Xanax. Psychiatr předepsal další lék - Lyricu… „Nedávno jsem byl na srazu parkinsoniků. V noci jsem se probudil se silným nutkáním zabít svého spolubydlícího. S vypětím vůle jsem to neudělal. Jste moje poslední naděje...“
Jeden čerstvý případ na vylepšení nálady. Devítiletý chlapec z lékařské rodiny. S Jirkou Čehovským se shodujeme na tom, že přítomnost lékaře v rodině stojí často za přerušením informační léčby (homeopatie, autopatie) či za jejím odepřením. Matka pochopí, že se s jejím dítětem s v péči pediatrů a dalších odborníků, děje něco zásadně špatného, jeho stav se s přibývajícími léky plynule zhoršuje. Odhodlá se to změnit, jde k homeopatovi či jinému celostnímu terapeutovi. Pak přijde třeba tchán, lékař z kliniky a řekne autoritativně: To je nesmysl. To nedovolím! Když se ho pak matka ptá, co má dělat v případě dalšího zhoršení, odpoví sebejistě: Okamžitě do nemocnice! Toto se děje velmi často v různých obměnách. Leč náš závěrečný případ má šťastný konec. Chlapec s několikaletou historií infekcí dýchacího traktu s opakovanými antibiotiky, stálý kašel. Před 3 měsíci dostal ode mne autopatický program dech + var. Matka lékařka, otec i jeho otec kliničtí kardiologové. Lepší počasí jsem si, přátelé, opravdu nemohli přát… (Svěrák, Smoljak: Poslel z Liptákova). Přesto do toho šli. Po asi dvou týdnech přišla reakce s vysokými horečkami. Matka držela a odrážela psycho-teror kardiologů. Otec varoval: Má to na plicích. Slyším to! Matka: No a? Naštěstí i ona je lékařkou a tak ten odborný tlak mohla ustát. Ustála. Po několika dnech teplota opadla a syn postupně přestal kašlat a v období těžkých infekcí všude kolem, byl zdravější a čilejší. Matka si všimla, že i výrazně povyrostl. Na kontrole zcela zdráv. Tak sláva… zase jeden zářez do pažby.
Tomáš Lebenhart