
Já jí chytnu, ostatně koho jako jinýho, když už žiju jen s ní… začne příst a tím se, mrcha, prozradí – jako že mě může… no a já jí to vracím a říkám jí třeba, tak co, hlídal jsi tu celej den? Rozumíte, jako že si myslím, že je pes… někdy zkusím jiný zvíře, třeba říkám - kam si dneska dala křídla Bubo Bubo? Tj. v jazyce latinském, tedy zoologickém, potažmo ornitologickém Výr velký… ona má tak trochu ty oči… A divte se, jak chcete, ona na to reaguje… prostě z mýho tónu pocítí, že si z ní robím nehoráznou prdel… a tak se na mě vážně zadívá, to jeden a půl kilo, jako že mě trochu lituje, kam jsem to až dotáh… ale že je pro tuto chvíli povznesena… no a pak se začnem spolu zajímat o něco k žrádlu (teda jídlu) mno, jak kdo, že?
Nuž tak to mezi náma probíhá… doma pak chvíli pobude, máme svý pravidla hry (jsou to MÝ pravidla hry…). Pak nastane čas a já se pro změnu vážně podívám na ní a to miss B. už přesně ví, co bude… Má dva způsoby, jak na to reaguje. Buď jí musím vyloženě lovit v baráku jak na safari – a pak ji zplihlou nesu ke dveřím… visí jak oběšenec i se tak tváří, ale pak najednou se jí něco přehodí v hlavičce a začne si svědomitě v tom visu lítat přední tlapičku, někdy dokonce i zadní, což mě skoro vytáčí, protože s ní má těch pár metrů ke dveřím opravdovej soucit… tak zdar, kámo… nashle u snídaně… o ona, minipuma zkřížená s netopýrem si začne dělat manikúru, případně pedikúru…
Druhej způsob, jak čelí vyhazovu do mrazivé noci, je, že přečtouc moji hanebnou myšlenku, udělá ze sebe hromádku neštěstí v živém přenosu… usedne na svou černou prdelku, ocásek obtočí kolem, jak od Lady a jde do pseudomeditace. Přivírá víčka, jak ten vejr a těma jantarovýma kobříma škvírkama mě sleduje jak na opiu… ale já vím, s kým mám tu čest a stejně jí bafnu za krkem a už se nese… v očích světlo pohasínajícího krbu…
Tomáš Lebenhart
PS: tento text, napsal jsem jedním vrzem, skoro tak rychle, jak mi velely myšlenky… a tak jej nemám chuť v dalších 24 hodinách po sobě číst… a dovoluji si jej předložit tak, syrový, s chibama… ať víte, s kým máte tu „čest“… Je teoretiky možný, že tam chyba nebude…ale jen fakt teoreticky…. privjét!
Pozoruhodný byl příchod jejího Veličenstva… Kuknu náhodou oknem na schody a vidím černou kočičí postavičku, jak pružně sestupuje k domu. Vypadá jak B., říkám si… tak vylezu pro jistotu ven a ona na mě čumí a šine si to ke dveřím. No, tak jsem zase pohromadě a já se možná dozvím nějaké historické detaily. Hlavně jsem trochu mimo, že ona absolutně nic neřeší. Jako, kdyby byla pryč pár hodin…
Škoda, že ji pro vás nemohu vyfotit. Můj foťák si odvezl v sobotu Jirka Čehovský ve svém baťůžku. Byly jsme se proběhnout kolem Prášil a pak jsme se rozžehnali v Újezdci, aniž si vzpomněli na foťák. Včera mi jeho milá žena povídá do telefonu mj, že jsme oba stejní zmatlíci… no, jsme…