Rozsah a způsob poskytování péče o zdraví: Služby poradny jsou poskytovány v rozsahu § 2636 - § 2651 zákona č. 89/2012 Sb. (zákon občanský zákoník), Služby poradny… nejsou poskytovány podle zákona č.372/2011 Sb. (zákon o zdravotních službách)
poradna.gif
archiv.gif
lll1.gif
fotovideo.gif
hudební.gif

Kontakt

Telefon: 378 606 808
tomas@lebenhart.cz
 

Kalendář

Anketa

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (4128 | 87%)
Ne (287 | 6%)
O polední pauze, notoricky vyrážím do City na oběd a turistickou obhlídku Klatovského centra s krátkými a údernými výpady do několika obchodů… Jsem totiž konzervativní typ a denně kolem poledne obědvám. A nakupuju ryze chlapským způsobem – vím, co chci, vlítnu do krámu, koupím to a vypadnu. Přiznám se, že jsem měl kapku rozvernější náladu (to létě mívám). Přesouvám se od náměstí k Vlaštovce na středomořské papu. Přede mnou jde žena s asi čtyřletou holčičkou, obě letní šatečky a rovněž dobrou náladu. Jak je tak míjím, slyším, jak si povídají. „Mami. Řekni mi něco francouzsky…“ „Já ti ale francouzsky nic říct nemůžu. To musíš počkat, až k nám přijede teta…“ „Ale já chci, abys mi ty řekla něco francouzsky. Maa-mii.“ „Ale já francouzsky opravdu neumim, nevymýšlej si.“

To je ale zajímavý rozhovor, říkám si. Po nějakých dvaceti metrech jsem se v náhlém rozmaru otočil, naznačil galantní mušketýrské gesto s pomyslným kloboukem v prstech a zvolal: „BON JOUR, MADAM!“ Usmál jsem se na dítě, jak jsem nejlépe uměl a pokračoval jsem v pochodu. Jak málo stačí k radosti… Holčina má, co chtěla a matinka též, byla evidentně potěšena, což dala najevo radostným povídáním… určeným hlavně mě, jelikož mluvila dostatečně silným hlasem do mých zad. „To byl ale hodnej pán…“, atd. Ostatně i moje kavalírská poklona nebyla směřována pouze k malé dámě…

Ve Vlaštovce padlo pár italských slov, majitelé se vrátili ze Sicílie… Jídlo samo excelentní. Při odchodu jsme dali s panem kuchařem hlavy k sobě a tichým hlasem jsme si potvrdili: „Gastro-orgazmus…“ Zpět na rynku jsme se srazili s kámou ze Sušice, zlatým klukem, vždy si radostně hledíme do očí a živě diskutujem a chválíme to či ono a jeden druhýho… 28. května máme oba narozky, Blíženci, jak vystřelený z praku, akorát, že on o víc než dvacet let po mně. To je fuk, máme stejný elán a nejhlubší pocity. Mluvíme o cestování, o létě a dovolené… Byl v Krumlově, ve Varech… na jižní Moravě… tak, stojíce na rohu, povykujeme na sebe a vyjmenováváme dobrý hospody v těch nádherných místech, ty pokrmy, památky, obchůdky. „Chystáš se k moři?“, ptám se. „Jasně. Do Toskánska. Budeme jezdit, dobře jíst, těšim se.“ Tak si povídáme o Itálii, o Toskánsku, o Apulii, o Kalábrii… Učí se teď italsky, už trochu kapíruje a mluví… tak hned oba vykřikujem italský slova a čím méně jazyk ovládáme, tím víc křičíme a na tom rohu ulic rozkládáme rukama, až se lidi otáčejí… „Allora – Boun viaggio!“, volám a rozbíháme se každý svým směrem.

Než jsem zmizel v kavárně, vidím pána v kovbojském klobouku na elektrickém vozíku, ti jeho tři psíci, dva z nich krysaříci, mu sedí každý na jednom rameni, pudlík na klíně a všichni zuřivě štěkají na cizího pejska na chodníku… Mimochodem, slyšel jsem, že ti pražští krysaříci mohou být dost nebezpeční - zejména, když vám skočí do ucha… Vybavil jsem si okamžitě jednu příhodu, kterou mi na Železné Rudě vyprávěl bývalý pohraničník. Někdy v sedmdesátých letech přijel na inspekci nějaký generál. Byla tam rota strážců pevné hráze socializmu, dva kilometry od Západního Německa. Všichni byli nastoupení na buzerplace a chvěli se hrůzou, jak major Terazky… Místní posádka pěstovala holuby a ti byli zcela ochočeni a zobali důstojníkům z ruky. V danou chvíli se to však dost nevyplatilo. Když velitel, vypjatý jak luk, podával generálovi hlášení, snesli se mu na ramena dva holubi a usedli na jeho výložky. Začal zuřivě rameny škubat, salutuje přitom předpisově pravicí, aby je zaplašil, ale oni jen třepetali křídli a nechtěli odletět. Generál vytřeštil oči a začal řvát: „Co tady šaškujete, soudruhu veliteli!!? Nevíte, že jste na hranici s nepřítelem?!“ Vrchol všeho bylo, když se z letního nebe snesl

další holub a usedl zuřícímu generálovi na placatou čepici a posral ho. Zkrátka, scéna, kterou by jistě záviděl i pan Škvorecký…

Tak to byla zase výživná pauza… po cestě do ordinace jsem se usmíval. Psychiatři takový stav mysli označují jako nepřiměřeně dobrá nálada a mají tendenci to léčit. Já ovšem nehodlám míti náladu přiměřeně blbou.

Tomáš Lebenhart

Obrázek týdne
P2126055.JPG
Poslední změny na stránkách
Návštěvnost
Přihlášení
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one