Rozsah a způsob poskytování péče o zdraví: Služby poradny jsou poskytovány v rozsahu § 2636 - § 2651 zákona č. 89/2012 Sb. (zákon občanský zákoník), Služby poradny… nejsou poskytovány podle zákona č.372/2011 Sb. (zákon o zdravotních službách)
novár.gif
lll.gif
lll1.gif
fotovideo.gif

Kontakt

Telefon: 378 606 808

 
Regenračné centrum

Kalendář

Anketa

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (3947 | 88%)
Ne (272 | 6%)

Dr. Gatti, jak bylo jeho zvykem, vyčkával již venku, před hlavním proskleným vchodem s velkým červeným nápisem: AMBULANZA EMERGENZA DI PALERMO – ADULTI. V jedné ruce mobil, v druhé vysílačku přecházel jako lev v kleci a uděloval blížící se posádce pokyny. Pacientku zběžně vyšetřil ještě v prostorné sanitce. Přejel očima EKG monitor, digitální displej s hodnotami kyslíkové saturace červených krvinek, údaje o vnitřním iontovém prostředí, a pak se sklonil nad ženou. Infuze s 0 negativní krví kapala kanylou do předloketní žíly. Přehlédl hruď s okrouhlou rankou v horním vnitřním kvadrantu pravého prsu, dýchala spontánně, ale byla v bezvědomí. Krevní tlak 98/65. Zrychlil pohyb univerzální dárcovské krve na nejvyšší rychlost a dal pokyn záchranářce, aby do druhé paže zavedla infuzi fyziologického roztoku obohaceného ampulí chloridu draselného. Zvažoval adrenalin, ale pocit mu řekl ne. Zvýšenou stimulací srdečního výkonu by mohl zvýšit vnitřní krvácení v případě poranění myokardu. Ještě než s vozíkem vjeli do budovy urgentního příjmu, dal jasné stručné pokyny: „Kardiologické vyšetření, alergologické testy, krevní skupina, CT srdce a plic, EEG, krev na toxikologii, policajta a svědky ke mně. Připravit Sál 2, kardiolog napřímo s anesteziologem. Připravit tým. Informovat kardiochirurgii v Neapoli a leteckou záchrannou službu a naznačil rukou točící se vrtuli. „ Le domande!?“, zeptal se skoro výhružně. Otázky nikdo neměl a tak se rozběhl obvyklý kolotoč…

Gatti se téměř fyzicky zmocnil své sekretářky a s rukama na jejích ramenou jí říkal jasné věty s pohledem upřeným skrze béžové duhovky s nazelenalými skvrnkami do středu jejího mozku. Říkal jí Macchiata, neboť la macchia (mákja) je italsky skvrna. Byla na jeho „zacházení“ zvyklá a byla asi jediný člověk na klinice, jenž toto jednání skoro miloval a se stejnou vervou předával... Třásli se před ní i mladší lékaři, když požadavky tlumočila jednotlivým pracovníkům. Jinak našeho doktora jeho kolegové a technický tým v těchto vypjatých okamžicích, spíše nenáviděli. Dokázal zvednout ze židlí několik pracovišť, aby se pojistil na možné komplikace. Byl to prostě protekční americkej spratek. A byl to machr. Je pravda, že kdyby někdo z jejich rodiny či oni samotní byli v ohrožení života, dali by vše, aby ten šílenec měl službu.

Na chodbě před recepcí Macchiaty stáli proti sobě napruženi jako nějaké šelmy. „Profesora Garibaldiho sehnat, i kdyby byl ve vaně. Zajistit přístup na internet a Skype! Když nebude třeba operace srdce, může si jít klidně hrát s kačenkou. Pilot ať zvedne okamžitě prdel a nastartuje vrtuli! Má u nás „questa ragazza povera“ (to ubohé děvče) záznam?“ Dr. Gatti pustil její ramena a ona, jeho pravá ruka, statná, prsatá padesátnice s černými na centimetr ostříhanými vlasy a výraznými očními stíny, udělala rázné sicilské gesto, kdy pravou dlaní sklopenou dolu, jako by mačetou, rozetnula vzduch v úrovni pasu… Pak zeširoka vykročila. „Doktorka Bocelli bude u pacientky u všech převozů. Zajistí infuzi, monitoring, ventilaci a nehne se od ní ani během CT vyšetření. Při kardiálním selhání se CT provede peroperačně!“, volal za ní ještě. Jen zdvihla ruku se spojeným palcem a ukazovákem a zmizela. Dr. Gatti pokynul kapitánovi Carabinierů a jakémusi mladému muži s černými brýlemi, jež na něj čekali před pracovnou.

„Kdo jste“, zeptal se ostře. Ani se neposadili. „Jsem její snoubenec… poznamenal muž a sňal brýle. Měl zarudlé vlhké oči a tmavé kruhy pod nimi. „Co se stalo?“, obrátil se Gatti na policistu. „Někdo během siesty vstoupil do domu a střelil ji“, odvětil stručně. Dr. Gatti mlčel a podíval se na utrápeného mladíka. „Leželi jsme dole v obýváku a spali. Vzbudil mne její výkřik. Spíš takový divný vzdech a otřes

pohovky. Výstřel slyšet nebyl. „Nikoho neviděl, nic se neztratilo“, dodal kapitán a přešlápl. Muži se nad pracovním stolem na sebe vážně podívali. Nebylo třeba dalších slov… Všem bylo jasné, že šlo o popravu. „Grazie. Pošlete sem dva carabiniery, prosím. Nehnou se od pacientky, dokud nebude na stole nebo v helikoptéře.“ „Naturalmente, dottore“, kapitán odešel. Mladý muž již opět s brýlemi na očích přistoupil k lékaři. Položil si prsty obou rukou na spánky, sklopil hlavu a zašeptal: „Prego, prego, dottore.“ A doktor jen pozdvihl své dlaně vzhůru… „Bože, dej, ať tu zůstane!“, zvolal chlapec a také pozdvihl paže. „Ted jsem Bůh já“, suše poznamenal Gatti, ale mladík to patrně nevnímal.

Svlékl se do pasu a omyl nad umyvadlem studenou vodou. Ještě mokrý zdvihl pevnou nepříjemně mečící vnitřní linku. „Gli complicationi, dottore Gatti…“, uslyšel hlas své asistentky. Il profesore večeří s rodinou ve Vesuvio grande. Rodinná oslava…“ „Seru mu na ní!“ zařval Enzo Gatti a zaťal pěsti. Zařiď ať je na mobilu!“ A vypnul příjem. Za dvě vteřiny znovu volání. „Non e tutto. To není všechno. Kardiolog zjistil vrozenou srdeční vadu a z elektronické osobní anamnézy kontraindikaci celkové anestezie.“ Doktor Gatti se zhluboka nadechl a jeho oči dostaly barvu olova. „Benissimo. Grazie.“ Usedl do křesla a zaklonil hlavu. Analyzoval možnosti. Pak opět zmáčkl tlačítko. „Je Garibaldi v kontaktu?“ Z jeho hlasu se vytratilo emoční zabarvení, což u člověka žijícího na Sicílii je neobvyklé, i když sedí v ristorante a upíjí s přáteli Proseco. „Resti“, nařídil asistentce. Pagerem zavolal dr. Bocelli. „Pronto“, ozvala se okamžitě. „Antonella, come va EEG?“ „Brutto, Enzo… tanti theti“ – rezignovaný povzdech. „E CT? Come?“ „Průstřel pravé srdeční síně těsně pod vstupem horní duté žíly. Masivní krvácení do perikardu.“ „OK, grazie. Připravte sál. Budeme operovat. Subito!“ Z pevné linky se ozvala asistentka: „Internista nepovolí narkózu…“ Budeme okamžitě operovat! Bez narkózy. A locale“, oznámil Gatti chirurgickým slangem. V lokálním, tedy místním znecitlivění. V pracovně se rozhostilo hrobové ticho. „Capito?!, zařval do prostoru. „Si, capiamo“, ozvalo se dvakrát, rozumíme… „Vše ostatní odvolat…“, dodal.

Když si u velkého okna oblékal tričko s logem kliniky, nemohl přehlédnout pomalu jedoucí černé Lamborghini Diavolo. Byl obdařen instinktem, jenž jej spolehlivě varoval před nebezpečím. Ostatně tento vůz je nepřehlédnutelný (a nepřeslechnutelný). Zasáhl jej těžký pocit v oblasti žaludku. Měl pocit, že se dívá na pohřební vůz… Černá barva rozhodně nebyla obvyklá u sportovních supervozů této značky. Ač chirurg, věřil svým pocitům. V práci i mimo ni… Pocit je jediná realita, říkával někdy s úsměvem jindy s vážnou tváří. Jen idiot ignoruje své pocity. Na chvíli se zarazil. Auto s dračí silou se sunulo nepřirozeně pomalu a jeho dvanáctiválcový motor, utichl, jakmile zmizelo za rohem…

Za patnáct minut vešel dr. Gatti na operační sál s pocitem, že riskuje i život svůj. Pacientka byla napojena na ventilátor, hrudník polit jodovou desinfekcí, k páteřním nervům byl aplikován 1% Mesocain. Jediná možnost je sešít snopce myokardu. Na převoz do kardiochirurgického centra bylo pozdě. Na jakékoliv porady také. Pacientka odcházela. Zoufalá situace – zoufalý čin… Hrudník byl plný tmavé žilní krve, odsávačka jela na plno a vydávala nepříjemný srkavý zvuk. Další ruce, další injekce anestetika do vnitřních svalů. Skalpel radikálně otevíral hruď. Podvazování krvácejících tepének. „Tlak?“, zeptal se, aniž zdvihl hlavu. Asistent ukázal palcem dolu, jako kdysi římští císaři v gladiátorských arénách – pokud měly špatnou náladu. Natáhl ruku: „Kleště!“ Měl je, ještě než to dořekl. Nadvakrát přeštípl páté žebro vpravo. Další nepříjemný zvuk. Gatti se konečně propracoval k roztřepené stěně pravé síně, která nasává žilní krev a vstřikuje ji přes trojcípou chlopeň do pravé komory. Tak pak jde pod tlakem plicní tepnou do plic, kde se okysličí a získá jasně červenou barvu života… Zde ovšem temná krev tepala zčásti mimo cévní systém do tkání kolem srdce a byla i částečně nasávaná do drobných přilehlých průdušek. „Další odsávání“, dal pokyn Gatti a trochu

ustoupil, aby uvolnil prostor pro další ruce. „Šití!, natáhl dlaň k instrumentářce. Oči všech kolem umírající dívky byly koncentrované. Jen častěji mrkaly, jak jim do nich zatékal pot. Dr. Gatti začal rychle sešívat srdeční svalovinu. Pacientka byla odsávána i ústy. V průhledné ventilační trubici bylo vidět zpěněnou krev. Tlak i přes riskantní injekce Adrenalinu dále klesal.

V jednu chvíli se činnost všech zastavila – srdce znehybnělo (jeden z nejnepříjemnějších obrazů – srdeční sval bez pohybu, jako v řeznictví….) Oči se upřely na monitor mozkové aktivity. Ozval se další zvuk. Ten nejméně příjemný. Ten, který se vrací ve snech a budí nad ránem… Nepřerušovaný vysoký tón. „Kardioverzio!“ Tělo sebou trhlo.“Další.“ Ostrý tón dále krájel vzduch. „Ancora per l´ultimo volta.“ Ještě naposled… hrudník se naposledy pod kulatými elektrodami vzepjal a pak zůstal bezvládně ležet. Mors in tabula, zapsal později do operačního protokolu. Latinsky smrt na stole. Italsky pak Morte ala tavola. Všichni pohlédli na Enza. Ten po několika vteřinách pronesl svou tradiční, leč trochu pozměněnou větu: „Grazie amici.“

Na sál přicházel vždy jako poslední a odcházel jako první. Dnes ale pozměnil i rituální odhození čapky za sebe. Tentokrát s ní šlehnul o zem před sebe. A ještě do ní kopl. Pak se vrátil a ještě do ní dvakrát kopl a skončila kdesi v koutě pod stolkem s infuzemi… V předsálí ze sebe strhal zakrvavený plášť i propocené bílé tričko. Vykopl gumové pantofle, že jedna z nich doslova sestřelila stolní lampičku, která se na zemi roztříštila. Pak si pomalu zapálil. Nikdo se neodvážil k němu přijít, dokonce se ani tím směrem podívat, takže zůstal bez ristretta.

Stál dlouho ve sprše a s hlavou vztyčnou nechal na obličej a celé tělo padat proudy teplé vody. Stál ve sprše a plakal. Tiše a dlouho… Silentio e lontano. Pak vyskočil ven, osušil tělo i oči, oblékl se a vyšel z operačního traktu na chodbu. Tam seděl mladík s brýlemi. Dr. Gatti k němu pevným krokem došel a on rychle vstal a sundal brýle. Pohlédli si do očí. Gatti mladíka přivinul k sobě jako nějaké dítě. Come bambino… Hladil ho po vlasech, nic neříkali. Nakonec chirurg pokrčil rameny a pozdvihl paže: „Imposibile…“. Přivolal dva policisty a ti jej pomalu odváděli. Když procházel pracovnou své asistentky, všiml si, že je něco ve vzduchu. Něco, co snad ještě předčilo ztrátu mladého života na operačním sále. Ochromeně zírala, jak rázně otvírá dveře své pracovny. Na pohovce tam seděl tlustý muž a kouřil tenký doutník. Mohlo mu být padesát a neráčil ani povstat. Smutně se na lékaře usmál a jeho knír se nepřirozeně roztáhl. Gatti se v otočil zpět na Macchiatu a otevřel v údivu ústa a rozpřáhl paže, jako kdyby chtěl někoho obejmout. Totéž učinila dona Pina Gorezi alias Macchiata, jeho pravá ruka. A tak zde na několik vteřin oba strnuli jako zrcadlový tragikomický obraz bezmoci. Zírala na svého „Boha“ široce otevřenýma očima bohatě podmalovanýma, dlouhými řasami, se strnulými rudě nalíčenými rty, s malým bílým čepečkem, takže přes vážnost situace připomínala cirkusového klauna…

Enzo Gatti vešel zpět do pracovny a zavřel za sebou dveře. Pohlédl na muže, který přijel v černém Lamborghini. Mlčel, stál a v očích měl cín. „Co jste provedl s mojí milovanou dcerou, dottore Gatti?“, pronesl zavalitý návštěvník nepřirozeně tichým a tenkým hlasem. Gatti pohlédl na jeho ruce. Krátké, špalkovité prsty s několika prsteny, které již nelze sundat, mezi voskově bledou kůží se černaly chlupy a drobné krůpěje potu. Ruce řezníka…

Konec druhého dílu. Nebojte se, přátelé, amici mei, příběh se teprve rozbíhá. Nemůžeme nechat našeho Enza zmizet… Vše dostane nečekaný spád. Uvidíte…

Tomáš Lebenhart

Obrázek týdne
Image 36.jpg
Vtip týdne:
stažený soubor.jpg
Poslední změny na stránkách
Návštěvnost
Přihlášení
Vyhledávání na webu


Magie, bylinky, čakry, kameny a další zajímavosti zde:




Tyto stránky vytvořil na systému WEBGARDEN






Doporučuji:


Name
Email
Comment
Or visit this link or this one