Rozsah a způsob poskytování péče o zdraví: Služby poradny jsou poskytovány v rozsahu § 2636 - § 2651 zákona č. 89/2012 Sb. (zákon občanský zákoník), Služby poradny… nejsou poskytovány podle zákona č.372/2011 Sb. (zákon o zdravotních službách)
novár.gif
lll.gif
lll1.gif
fotovideo.gif

Kontakt

Telefon: 378 606 808

 
Regenračné centrum

Kalendář

Anketa

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (3921 | 88%)
Ne (269 | 6%)

S kým a čím se pan profesor loučí, bude každému jasno, pokud se směle pustí do následujícího textu. Avšak nebojte se o něj ani o mladou Barborku. Ta si poradí se vším – je to statečné srdce. A starej Kocour? Nenavrhoval před pár dny v baru, že to bude jednou a dost? Ale klid, oba jsou kvalitně rozpumpovaní a noc je ještě mladá…

V podkroví Dlouhé 55 je neuvěřitelný svinčík. Na zemi rozházené nádobí, polštáře pohozeny a urousány po celém bytečku, jen ne na svých místech, obrázek Salvátora Dalího se uhrančivě, jakoby vyčítavě dívá do místnosti, avšak celý nakřivo, kuchyňský kout zapatlán, lino před linkou připomíná Dalího abstraktní malbu s červenými skvrnami, rozkutálenými černými olivami, přišlápnutými kousky bílého mazlavého sýra, pohozeným prádlem a spoustou drobků i kapiček oleje. Dřez plný a lednička pootevřena. Jak typické pro situaci, kdy majitel zapomene na slušné vychování, spořádanost, zvyklosti a svět. Příbytkem se prohnal hurikán Barbora… Nedaleký seizmologický ústav zaznamenal několik otřesů mezi 1,8 a 2,1 Richterovy stupnice, což si pracovníci vzhledem k okolnímu dlouhodobému seizmo-klidu nedokázali vysvětlit a se zdviženými obočími zírali na monitor a pomalu se otáčející válec s pisátky. To jistě netušili, že po necelých dvou hodinách klidu zaznamenají peak 2,4 – což je jistě zdvihne z jezdících křesílek.

Ve sprchovém prostoru šuměl uklidňující proud teplé vody. Již vyklidněný Hugo, jal se s téměř vědeckým zájmem, systematicky prozkoumávat tajemné teritorium černého mloka. Poklekl na koleno a pod proudy vody hleděl na kresbu zakrouceného salamandra. Všiml si, že je vybaven žlutými skvrnkami, s nápaditým využitím přirozené barvy elastické indiánské pokožky, jako malými obláčky na pozadí temné noci. Bá si ochotně opřela pravou patu o boční stěnu a vystrčila pánev. Prohnula se vzad a se zakloněnou hlavou a zavřenýma očima si myla vlasy. Průzkumník mohl tak se zaujatým výrazem studovat detaily. Zajímalo jej, kde tenký ocásek má konec. Chlapeček, studoval kopeček… jediné, co ho trochu rušilo, byla technická okolnost, že mu to pod mokrými prsty trochu klouzalo. Bá byla hladce vyholená a kokosový gel jemně pokrýval jeho prsty i všechny vrstvičky salamandrovy skrýše. Použil tak obě ruce a prakticky všechny prsty, jako klavírní mistr při náročném partu. Barborce ten prstoklad zjevně dělal dobře. Profesor si citlivě všiml, že na některých místech jeho dotyky působily silně eroticky se spontánní odezvou těla. Pak objevil místečko, někde pod kořenem klitorisu, tak kde i ocásek mloka patrně končil, kdy jeho prostřední prst jakoby elektrickým úhořem se na okamžik stal…

Bá opět v třaslavé křeči temně vrčíc. Ten, který chce mít vše (Ketchua, severní Guatemala) to místečko opakovaně zkoušel – jako malé dítě hrající si s vypínačem. Schválně se dotýkal těsně kolem anebo se k tomu místečku pomalu rytmicky blížil – pak jej přeskočil a dotýkal se zas směrem dál a pak se z ničeho nic zase dotkl přesně tam. Nakonec se dotýkal už jen tam ale nesmírně jemně. Skoro vůbec. Tak jemně jak jen to šlo, aby si ani jeden nebyl úplně jistý. Barbora se dlouze přerušovaně nadechla a přestala dýchat. Pak se to stalo. Profesorův soustředěný obličej zasáhl prudký a teplý proud moči. Barunka se na milého Kocoura prostě vyčurala. Při tom velmi úlevně křičela – áááá. Hugo na vteřinu zkoprněl. Nepocítil kupodivu ani náznak znechucení či odporu a jen slastně přivřel oči a pootevřel ústa. Pak pomalu vstal a vyprskl její slanou moč do obličeje jejího. Ona hned otevřela ústa svá a totéž mu oplatila se zbytečkem, který pochytila. Pak se objali a slova nehledali…

Pomalu se oblékali, dlouho mlčeli. „Víš proč, znalý muž před dámou poklekne, chce-li jí lásku upřímně vyznat?“, optal se Hugo, který se již viditelně oklepal. Bá jen rozhodila ruce a povytáhla obočí. „Aby mluvil přímo k věci“, dokončil pointu. Bá se usmála a obě rozpažené paže s dlaněmi vzhůru posunula výše. „Pojď si někam sednout, Kennedy. Dáme dobrý víno a jídlo. Ne daleko. Zvu tě.“ Profesor vklouzl opět do svého jemného sáčka a nenuceně se ujal role šaramantního chlapíka s nabitou šrajtoflí. „To se nedá odmítnout, Kocoure“, zavrnělo pro tuto chvíli upokojené děvče. „Uklidíme to tu trochu? Mám ti pomoct?“, utrousil již na chodbičce il professore. „To počká“, rozhodla Ta, která neztrácí čas maličkostmi (Sioux Ogalalla, severní Dakota). „A nesnášim pohled na uklízející chlapy“, dodala. „Chlap má sedět na koni a ne uklízet. Má držet ženu, ne koště.“ Vyšli z domu. V ulicích bylo teplo a začaly se rozsvěcet lampy a reklamy. Profesor položil pravačku na Bářino pevné rameno a ona udělala automaticky totéž – levačkou. A tak šli jako nějací staří kámové, druzi či braši razící na pivo či na rockovej koncert. Kocour svou milenku vedl jak tanečník partnerku při argentinském tangu kolem Pařížské a dál do starého židovského města…

V restauraci U Rudolfa II. v Majzlovce bylo samozřejmě plno, ale sotva se dvojice ocitla u baru, postaral se o ně postarší číšník a zavedl je do zadu ke stolečku pro dva a decentně shrábl cedulku RESERVÉ. Jednou z nesporných výhod stárnoucího profesora Kocoura byla jeho notorická známost v mnoha dobrých podnicích Smíchova, Malé Strany, Starého Města pražského a dolní části Vinohrad. Kocourův rajon byl značný a hlavně kvalitní. Nespornou kvalitou postaršího číšníka bylo i to, že při pohledu na Kocourovu společnost nehnul ani brvou. Kocour záhy zamířil na WC označkovat si své teritorium a po cestě s ním diskrétně cosi domluvil. Po chvíli se číšník objevil s lahví BINYAMINA TEVA Cabernet Sauvignon, ročník 2005 a profesionálně ten skvost otevřel a nabídl Kocourovi. Ten, ve svém živlu, jen bohatýrsky pokynul a temné kosher víno z izraelských vinic kolem Haify do poloviny naplnilo broušené sklenky. Oba hosté počkali, až se vzdálí, chopili se skleněných nožek a zlehka si cinkli. Chvilku posvátně mlčeli a vychutnávali první doušky. Kocour v duchu velmi ocenil, Barborčin chlapský přístup k drahému vínu. Uvědomovala si, co pije a evidentně si to užívala. „Papáš jehněčí“, zeptal se dívky s přídechem taťkovství. „Papám“, usmála se Bá. Čekali na jídlo a ve společnosti perfektního Sauvignonu 18 stupňů teplého se konečně juniorka trochu rozpovídala.

„Jsem úchyláček“, zahájila svůj monolog ve světle svíček, pod klenutým stropem. Profesor se pohodlně opřel a s rukou na své sklence soustředěně poslouchal. „Jsem nymfomanka se sklonem k masochizmu i sadizmu. Tím moje specialita ale nekončí. Já asi všechno musím dělat naplno“, povzdechla si a napila se. Zaklonila hlavu a luxusním vínem zakloktala a pomalu doušek spolkla. „Jsem pořád nastartovaná a neustále masturbuju. Umim to i bez rukou, dělám to právě teď… „ „Jak“, užasl Kocour. Nepatrně pohybuju stehny a vnitřními pánevními svaly. Navíc v kalhotkách něco mám.“ Kocour pocítil, že se jako chlap opět probouzí k životu. Dolil oběma víno. „Masturbuju v metru, v tramvaji, a autobusu. Většinou si nesedám a miluju nával, když mě nějakej chlap trochu přitiskne na tyč. Zvlášť když cítím, že to dělá schválně. Dělám to i v práci za barem, občas se ke klientovy naklonim víc než musim, nebo zavadim o roh… Musim to prostě pořád mít, Není to legrace. Je to nemoc. Os toho znásilnění sem devinatka. Vím to. Nikdo si to neumí představit. Zatím co jiný ženský často orgasmus předstírají, já musím předstírat, že ho nemám! Umíš si to představit, Kocoure?“, zdvihla k němu černé oči. Ve světle malých ohýnků její lícní kosti vystupovaly ještě zřetelněji. Kocour dnes už po několikáté žasl. Začínal se trochu děsit. „Neděs se, Kocoure, až se vrátíme, ještě si to rozdáme a pak už je to na tobě…“, vycítila Barbora Kocourovu energii. Oba sklopili zrak a mlčeli. „Jsem odsouzena do role věčného lovce.“ Napili se. „Lovit umím, to mi věř. A taky mi věř, že si kořist pečlivě vybírám. Musí mi dokonale padnout. Musí mi to udělat líp, než to umim já a nesmí to být prase ani

násilník. Mohla bych ho pak i zabít. Musí mít úroveň. De o to, že nejsem schopná navázat normální vztah. Se mnou to nikdo normální prostě nemůže vydržet…“ Barbora poprvé zvážněla a snad i vlivem těžkého vína, zvlhly jí oči. Kocoura taky přešel humor a zamyšleně dolil sklenky. Ještě před chvílí byl přesvědčen, že život s mladou nymfomankou by byl krásný sen…

„To není ještě zdaleka všechno, Kocourku“, pokračovala po chvilce Barborka. Možná to nevíš, ale existují čtyři stádia pohlavního vzrušení u ženy.“ Kocour to navzdory kabinetním poradám s kolegou příroďákem, skutečně nevěděl. „První stádium je běžné lehké vzrušení, které může proběhnout takřka kdykoliv, třeba z nudy čirou představou. Malinko to tam zvlhne, malinko se to tam prokrví a údajně tam stoupne teplota o čtvrt až půl stupně. Lehce se zvýší citlivost na dotek. U každé jinde, ale hlavně tam. Běžný pohotovostní režim. Druhý stupeň už může na ženě být lehce patrný. Zrychlí se dech, lehce se zduří bradavky a samozřejmě i pinda. Cítíš tam puls a citlivost je vysoká. Pokud dojde k dráždění, tak pozvolna přichází stupeň tři a tomu se odborně říká fáze plató.“ Kocour zde zareagoval a byl rád, že se alespoň malinko chytá. „Plató je latinsky plošina, vyšší úroveň, francouzky pak plateau, což se čte vlastně stejně.“ „To sedí“, pokračovala Barunka. „Je to vlastně orgáč na stříbrném podnose. Tato fáze bývá individulálně dlouhá či spíše krátká. Někdy chybí. To se pak u mužů označuje jako ejakulatio preacox. To známe…No a čtvrtý stupeň je orgasmus. Ten sám může být různě dlouhý a intenzivní. V západní civilizaci běžně chybí. Můj problém je v tom, že fázi jedna mám jen snad když spim, nebo trénuju. Jinak mám skoro pořád fázi dvě. I teď.“ Kocour pocítil opět zřetelnou erekci“. „Když se tomu věnuju, dostanu se lehce do fáze plató. Tam se ovšem zaseknu a potřebuju dost šikovnýho chlapa, aby mě z ní vysvobodil V této fázi se žena už zpravidla neovládá, řve, heká a dělá všechno pro to, aby to někam vedlo. Aby to žrádlo na tom stříbrným podnose nezůstalo na věčný časy.“ Vstoupil číšník s velkými talíři. Kocór s Barbórou se na sebe podívali a oddechli si, když se jehněčí orestované v bylinkovém másle zabalené v brmboráčkovočesnekové kapsičce ocitlo před nimi na stole.

„Tak si představ, že na to budem jenom čumět, očuchávat to a pak to zas někdo vodnese…“, povzdechla si juniorka. Chopili se příborů a popřáli si dobrou chuť. Jedli kultivovaně, mlčky a vychutnávali každé sousto i okamžik. Když číšník odnesl talíře, Bá volně pokračovala. „Myslíš, že tim mý úchyláctví končí?“ Hugo zpozorněl a na řečnickou otázku se odpovídat ani nenamáhal. „Jasně, že nekončí“, mluvila dál Bára, která konečně našla milence i inteligentního posluchače v jednom docela pohledným chlapovi. „Orgasmem to nekončí. Teprve začíná. Cesta z něj je buď zpět do fáze plató a pak zase jen k němu, nebo se na chvíli uvolnim a pokud nemusím nutně něco dělat, tak se rychle dostanu do plata a je to pořád dokola. Jsou dvě cesty, jak z toho ven. Bud mi někdo pořádně nařeže a bolest tak přehluší to nesnesitelný pálení a svědění v podbřišku a vlastně všude. To sou žhavý vlny lávy.“ Bá se odmlčela a napila se. Opět zakloktala. „Klid, tohle dělám i s kafem nebo bourbonem“, usmála se. „A jaká je ta druhá možnost, Bá?“, ozval se netrpělivý profesor. „Pochčiju se. Prostě povolim svěrač, protože ten je u mě při sexu taky šíleně citlivej. Miluju autosex ve vaně. Uspokojení prostě přichází, jak nejlíp umí. Ale když se počurám s chlapem, je to prostě paráda…“ Kocour by v tu chvíli nemohl identifikovat či pojmenovat, co vlastně cítí. Rozhovor ho velmi vzrušovat až facinoval, těšil. Zároveň ale trochu znervózňoval. Jak to, že jsem takové věci nevěděl? Kudy jsem celý život chodil? Co jsem se načetl a nadiskutoval. O skutečném životě toho opravdu moc nevím, připustil… Pocítil k Barborce něco jako lásku, vřelý cit až soucit. Neodsuzoval ji. Obdivoval její upřímnost a autenticitu. Na chvíli se zabíral představou, že na střední škole vyučuje sexuální výchovu. Tedy Barbora v tílku a fuseklích. Bára mu pod stolem zahákla nohy a naklonila se k němu: „Kocoure, ne abys teď zdrhnul. Chci tě!“ „Hugo se k ní také naklonil a zašeptal: „Taková nabídka se neodmítá.“ Pak

prstem zašmátral v kapse saka a zjistil, že tabletku Viagry někde vytrousil. Bá vše sledovala a řekla mu: „Neboj se, postarám se.“ Usmál se a dolil zbytek kosher červeného. Kývnul na známého servíra. Vyřídil účet. Dolili víno a odporoučeli se do večerních ulic. Oba se trochu motali, ale pevně se drželi kolem ramen, jak jejich zvykem a tak se posléze ocitli před domem, kde B. bydlela. Před vchodem se zastavili a objali. „Pudeš na kafe?“, zaptala se B. jako v blbém filmu. Kocour neodpověděl, Bá odemkla a on vešel za ní.

„Dáme si kafe před nebo po“, optal se nejistě. „Před i po, Kocoure muj milej“, odvětila a projevila tak opět svou poživačnost a svobodnou přirozenost. „Jsi prostě divoška, viď?“, neodpustil si Hugo. Bára kopla do hrnku, který ji stál v cestě a šla dělat ristretto. Posadili se a míchali. „Vidíš, Kocoure?“, ptá se mladá a ukazuje na nachový polštářek. „Sáhni si. Je uplně prochcanej.“ Nevěděl, co na to má říct. Začal těkat očima po podlaze, v naději, že se tam povaluje jeho modrá tabletka. Neviděl ji. Odkašlal si. „Barunko, já tě tedko už asi nezvládnu…“ Bára vstala. „OK. Tak běž. Já se tu o to postarám. Pusť to z hlavy. Díky za skvělou véču.“ Zvedl se i profesor. Jedním hltem vypili kafčo a rázně se rozloučili. Kocour se tvářil tragicky, Bára potutelně. Profesor si poplácal všechny možné kapsy a když se ujistil, že má všechno (až na tu pitomou Viagru), vyšel z bytu. U domovních dveří zjistil, že se nedostane bez klíče ven. „Ad rectum“, řekl si a začal stoupat zpět do podkroví. Zaklepal na prostřední dveře s cedulkou BARBORA KENNEDY, povzdechl a čekal. „Dveře jsou otevřeny, Kocoure“, uslyšel hlas, o němž byl přesvědčen, že už ho nikdy neuslyší. Vešel a spatřil Báru s drzým úsměvem jen podkolenkách. Klečela na lině u linky se zadkem vyšpuleným k němu, s hrudí přitisknutou k zemi a pažemi nataženými daleko před sebe. Vedle ní ležel ratanový prut. Nohou (už to měl nacvičeno) zaklapl za sebou dveře. ˇVstaň!“, zavelel jako pán domu. Bá váhavě poslechla. Popošel k ní a popadl ji pod rameny, trochu povysadil a dlouze políbil. Když od sebe odtrhli hlavy, oba jako na povel, vycenili zuby a zachrčeli. Kocour hleděl planoucím zrakem na Barboru a pomalu sundával části oblečení, až byl i on jen v ponožkách. Opět jí popadl a posadil na linku. Prohlížel si jí, rozhrnoval kolena a při tom rukou laskal svůj penis. Ten přeci jen rostl. Přistoupil k lince a povysadil Bá. Trvalo chvilku a spojil se s ní. Jakmile ke spojení došlo, erekce agresivně vzrostla a Barbora se rychle ocitla na trojce. Chvíli s ní chodil po bytě a ona zatím zběsile pohybovala zadkem, nohy pevně zaháknuty za jeho zády. Když se přiblížili ke zdi, nahmatala ji chodidly a začala se od ní odrážet. Profesor se musel chytit knihovny, aby neupadli. Za chvilku hrozilo, že se knihy vyvalí na zem a celá konstrukce se zřítí. Když začaly padat první romány, popadl Báru pevně kolem zad, otočil se a praštil s ní na gauč. „Tady néé“, zařvala Bára. Vyskočila zpět k lince na lino a chytila se jí rukama. Široce se rozkročila a nabídla se svému amantovi ze zadu přesně v úrovni jeho pohlaví. „Dělej, dokud se nepočurám“, poručila temným hlasem. A Kocour tedy dělal. Vymýšlel různé zlepšováky, používal i ruce, měchačku, kterou našel na lince a nakonec vzal její nohy nad koleny jako trakař a takto pokračoval. Bá se pevně držela linky, ze které padaly různé předměty. Po delší chvíli B. zakvílela, rozplakala se a počurala… „Tohle se mi děje, od tý doby, co mě chytili ty dobytkové na parkovišti. Pochcala sem se strachy, když mi to dělali..“

Když vyšli (už zase) ze sprchy, Bá řekla. Víš co, uděláme se oba. Každý sám. Sedni si tady“ a ukázala na křesílko. Kocour už byl zase za pilného žáka a byl zvědav, co vymyslí. Vysoukala se mu na klín, zády k němu a spojila si nohy pod jeho stehny. Pak se hluboce předklonila. „Vem do pravý ruky rákosku, leží tady a pořádně mi nasekej. Co budeš dělat levou je tvoje věc.“ Dnes už asi po desáté vyšokovaný Kocour takovou nabídku nikdy nedostal a tak hned nevěděl, co má vlastně dělat. „Ničeho se neboj a zahoď všechny předsudky. Bude se mi to líbit. I tobě“, netrpělivě se zavrtěla. Koc se chopil proutku a rozmáchl se jak kočí. Prut krátce zasvištěl a rána dopadla na pravou půlku. Nebyla silná. Barbora se nadechla a bolestně vydechla. „Přidej!“ Kocour trochu přidal a pak rány dopadaly střídavě na obě

půlky a on jen dbal, aby nepadly do stejného místa… Překročil práh rozpačitosti a studu. Po chvíli dospěla Bá k tak silnému orgasmu, že se neudržela na klíně a spustila se na zem. K bouřlivému orgasmu dospěl i pan profesor. A bdělí seizmologové opět zaznamenali záhadnou aktivitu zcela blízko – tentokrát až 2,4 Richtera.

Bytem zase zavoněla columbijská káva Bucaramango a oba naši hrdinové zaklonili hlavy a kopli ho do sebe. Již ustrojeni, spořádáni, unaveni, jako slušní, normální obyvatelé, sestoupili ruku v ruce do přízemí toho domu v Dlouhé ulici. Bá odemkla a vykročila na chodník. Zůstali dlouho v objetí a kolem chodili podnapilí turisté. „Chceš to se mnou nějakej čas táhnout?“, zeptala se potichu Bá. Bála se, že přikývne… Profesor Hugo Kocour se narovnal a zhluboka nadechl. Pohlédli si zblízka do očí. „Ne, Baru… ne“, pronesl po chvíli tiše, ale pevně. Bá se usmála. Usmál se i Kocour. Pustili svá sevření a odstoupili od sebe. „Kocoure… „ dlouhá pauza. „Ty už nejsi kořist. Jsme oba lovci.“ Smutně pokývala hlavou. Znavený profesor se náhle cítil vyrovnán. Položil si pravou dlaň na srdce a na znamení obdivu se lehce poklonil. Pak se otočil a svižně, s rukama v kapsách vykročil noční ulicí a rozepnuté sáčko mu vlálo v protivětru. Neslyšel, že by se těžké dveře zavřely. Zastavil se a zůstal dvě, tři vteřiny stát. Pak se pomalu otočil. Vyndal ruce z kapes a došel zpět k dívce. Poškrabal se za uchem. „Já sem taky úchylák, Bá. O tom co ty děláš, já jen sním…“ Pak znovu vyrazil a uslyšel klapnout dveře.

Do hospody U Kocoura dorazil ještě před zavíračkou. V Uberu si vše ujasnil… Hučelo to tam jak ve včelíně. Všichni měli již zakalené pohledy a uvolněnou náladu i artikulaci. Dým se dal krájet. Stůl štamgastů u výčepu byl pochopitelně obsazen. Profesor si přisedl k mladejm, kteří mu ochotně udělali místečko. Jasně zaslechl nad pobryndaným stolem: „To je ten Kocour, ty vole.“ Výčepák, který ho zmerčil už z otevřeného okna, před něj postavil pivo. „Díky, mlsoune. Jak to de?“ optal se po malostransku. „Musí, ne. A co ty si dneska vyváděl, kocoure vypelichanej?“ Kocour se chopil půllitru a utrousil: „Ale normálka… tak všelijak.“

Omladina, místní kluci i holky, plus pár pražskejch Amíků uctivě pozdvihli svá rozpitá pivka a třískli si se samotným Kocourem. „Na zdraví, vy volové“, oslovil opilou společnost. Skla na sebe narazila, Kocourova pěna trochu vychrstla a všichni se napili. Profesor, než polkl poslední doušek, lehce zakloktal a do nastalého ticha k úžasu celého stolu pronesl: „Právě jsem se rozhodl, že tenhle barák prodám.“

Doma si sedl do své knihovny na houpací křeslo a rozevřel na svém klíně veliký atlas světa. Pak si začal činit na A4 poznámky, dokud jej nezastihl zasloužený spánek.

Milí čtenáři, gratuluji vám všem, že jste Kocourovi fandili a vydrželi až do konce. On i já děkujeme a klaníme se. Tak mu držme pěsti, ať se v tom širém světě neztratí. Třeba někdy…

 

Tomáš Lebenhart

Obrázek týdne
stažený soubor (29).jpg
Vtip týdne:
stažený soubor (1).jpg
Poslední změny na stránkách
Návštěvnost
Přihlášení
Vyhledávání na webu


Magie, bylinky, čakry, kameny a další zajímavosti zde:




Tyto stránky vytvořil na systému WEBGARDEN






Doporučuji:


Name
Email
Comment
Or visit this link or this one